Typy, rozdělení a vybavení hyperbarických komor, způsoby aplikace kyslíku

Hyperbarické komory jsou ocelové nebo akrylátové tlakové nádoby, jejich provoz podléhá přísným bezpečnostním opatřením. Pro provoz vícemístných komor platí společná evropská technická norma EN ČSN 14931-viz část odborné společnosti, orgány, evropská doporučení..

Tlakové komory, které vytvářejí hyperbarické prostředí, lze rozdělit podle:

  • plnění:
    • kyslíkem- výhradně jednomístné.
    • vzduchem- zpravidla vícemístné, lze však i jednomístné,
    • směsí plynů- nitrox, trimix, hydrox, heliox (dekompresní a experimentální komory).
  • velikosti:
    • malé – (1-2 metry krychlové),
    • střední – (4-8 metrů krychlových),
    • velké- několik desítek metrů krychlových.
  • počtu míst:
    • jednomístné- v jednomístných komorách je možno umístit jednu osobu, maximálně nemocné dítě s doprovodem (zpravidla s rodičem),
      – jsou vyrobené z kombinace oceli a průhledného akrylátu, zpravidla plněné kyslíkem, takže není potřeba další dýchací techniky,
      – vybavení speciálními přírubami, které umožňují invazivní i neinvazivní monitoring, umělou plicní ventilaci, podávání infuzí, komunikaci mezi pacientem a obsluhou,
      – neexistuje závazná norma pro jejich provoz, intenzivní péče v omezeném rozsahu (nemůže vstoupit doprovodný ošetřující personál)
    • vícemístné – tlakované medicinálním vzduchem- EN 12021, další platné normy EN 14931 (od 1.7.2006), EN 16081- specific requirements for fire extinguishing systems
      – základní vybavení:
      -hlavní komora,
      – předkomora,
      – podávací okénko,
      – osvětlení,
      – komunikace-reproduktory, mikrofony, televizní okruh,
      – systém dýchání O2,
      – hasicí zařízení,
      – klimatizační jednotka,
      – výdech mimo komoru.
  • účelu:
    • komory hyperbarické léčebné,
    • komory potápěčské dekompresní,
    • komory potápěčské rekompresní,
    • komory experimentální (zvířata, tkáňové kultury, humánní- hydrokomory, potápěčské simulátory, komory výcvikové), zpravidla možnost dodávky i jiných plynů než vzduchu či kyslíku- směsi plynů- heliox, nitrox, trimix apod.
  • mobility:
    • komory transportní,
    • stabilní.

Pro léčebné účely se využívají komory všech velikostí, nejrozšířenější jsou komory malé – jednomístné. V kyslíkem plněných komorách pacienti dýchají kyslík přímo z prostředí komory, což zvyšuje nebezpečí vzniku požáru. Dalšími výhodami jednomístných komor jsou:

  • minimální prostorové, technické a technologické požadavky,
  • snadná instalace a zapojení,
  • snadná obslužnost stávajícím personálem,
  • nižší pořizovací a provozní náklady,
  • nemožnost poškození obslužného personálu dekompresním onemocněním,
  • možnost léčby dětí a nespolupracujících dospělých s kvalitativní poruchou vědomí, kteří ve vícemístném zařízení netolerují těsnou přítomnost masky na obličeji
  • možnost izolace pacientů s infekcí či naopak pacientů s poruchou obranyschopnosti

Ve vícemístných komorách plněných vzduchem si pacienti inhalují kyslík skrze těsnící masku z dýchacího přístroje, jenž se nazývá dýchací automatika(nádechová dýchací jednotka). Svým nádechovým úsilím pacienti otevírají inspirační ventil a tím přívod kyslíku. Její součástí je zpravidla i výdechová jednotka se zařízením pro výdech mimo prostředí komory (overboard dumping). Také je možno kyslík podávat konstantním průtokovým systémem (flow systém) z tzv. „kyslíkové helmy“(Oxygen Hood), která je nasazena na hlavu a utěsněna manžetou kolem krku. Velmi malým dětem lze kyslík podat dětským anesteziologickým systémem. Pacienti v bezvědomí jsou ventilováni plicním ventilátorem přes orotracheální či tracheostomickou kanylu.