Na chirurgické JIP poskytujeme komplexní péči o chirurgické a traumatologické nemocné s ohrožením či potenciálním ohrožením vitálních funkcí. Zajišťujeme intenzivní invazivní a neinvazivní monitoraci a intenzívní léčbu těchto pacientů včetně ventilační terapie. Významná je úzká návaznost septické JIP na hyperbarickou komoru.
Ošetřovatelská péče v rámci konceptu bazální stimulace
Chirurgické oddělení integrovalo koncept bazální stimulace do každodenní péče o pacienty od roku 2003, kdy byli proškoleni první pracovníci. Koncept bazální stimulace je součástí ošetřovatelské zejména na chirurgické JIP. U těchto pacientů bývá změněno vnímání, kvalita vědomí, ztížena hybnost a komunikace s okolím. Právě mostem v navázání komunikace mezi nemocným a ošetřujícím personálem se stává využití velkého množství prvků konceptu bazální stimulace.
Koncept vychází z myšlenky, že "Život je možný jen ve vztahu" a umožňuje pacientům, ať již se nacházejí v jakémkoliv stavu opět si uvědomovat sebe sama, své tělo, své okolí a s ním také navázat vztah na určité komunikační úrovni a následně tak posílit schopnost lokomoce. Do ošetřovatelské péče o dospělé převedla koncept zdravotní sestra Prof. Christel Bienstein, vedoucí Katedry ošetřovatelství na Univerzitě ve Witten/ Herdeke.
Při bazální stimulaci jde o práci s kvalitou doteku a cílenou stimulaci smyslových orgánů. Využíváme toho, že lidský mozek má neuvěřitelné schopnosti uchovávat své životní zvyky a návyky v tzv. paměťových drahách. To nám dává velkou šanci k tomu, abychom donutili mozek, aby si vybavil něco, co již zná. Stimulací jednotlivých smyslových orgánů pomůžeme nemocnému pochopit své vlastní tělo, navázat kontakt s okolím, zlepšit svalovou ochablost a snížit riziko imobilizačního syndromu.
Nejnáročnějším úkolem je pochopit potřeby pacienta, poznat a porozumět jeho stylu komunikace a na základě toho mu poskytnout prostor pro orientaci, jistotu a další rozvoj jeho osobnosti. Na nemocné je pohlíženo jako na osobnosti, nezávisle na jejich postižení a aktuálním tělesném a duševním stavu. Péče je vysoce profesionální, kvalitní a humánní.
Při práci s konceptem není třeba žádných nadstandardních pomůcek či přístrojů, nevyžaduje tedy žádné finanční zatížení pro zdravotní zařízení, pouze vyškolený personál, pochopení a spolupráci všech členů týmu.
V konceptu Bazální stimulace vyžíváme mnoho technik a tréninkových programů, kterými u pacienta dosahujeme somatickou, taktilně-haptickou, vestibulární, vibrační, orální, optickou, olfaktorickou a auditivní stimulaci. Intervence sestavuje proškolená setra na základě autobiografické anamnézy, kterou získává od příbuzných a blízkých osob a zapojuje je do péče. Nejedná se o "péči o nemocné", ale o vysoce kvalifikovaný pokus přizpůsobit se životní situaci postiženého a poskytnout mu v jeho aktuální životní situaci vhodné stimuly. Stimulací jednotlivých lidských smyslů dochází ke znovupodněcování příslušných nervových komplexů, dochází k vyvolání vzpomínek, jež poskytují nervovému systému nové impulsy, které pomáhají stimulovat rehabilitaci a vlastní organizaci mozku. Na pacienta je pohlíženo jako na rovnocenného partnera, člověka s vlastní historií a určitými schopnostmi a individualitou, kterou tělesně a psychicky manifestuje.
Je mnoho možností, jak podpořit vnímání, jak umožnit pacientům znovu cítit své tělo. Ze somatické stimulace využíváme různé druhy polohování, mikropolohování, osvěžující i zklidňující koupele, diametrální masáže u spastických končetin, vestibulární i vibrační techniky, které nám dopomáhají k lepší pooperační mobilizaci pacienta. Velmi oblíbená je masáž stimulující dýchání jak u ventilovaných pacientů, tak i dlouhodobě ležících . U nemocných se sníženou kvalitou a kvantitou vědomí veškerou činnost zahajujeme iniciální dotekem. Je velmi mnoho možností jak zpříjemnit nemocnému pobyt v nemocnici a nabídnout mu impulsy z okolí . Prostředí na JIP se radikálně změnilo, pokoje jsou vymalovány pastelovými barvami, v zorném poli nemocného jsou vystaveny obrázky malované dětmi ZUŠ Vratimov. Na každém pokoji je i několik nástěnných hodin umístěných tak, aby z každého lůžka nemocný na ně viděl. Výzdoba je přizpůsobena ročnímu období. Nemocný má možnost si ponechat u sebe své oblíbené předměty, talismany. V rámci auditivní stimulace je nejen rozhovorem, hlasem příbuzných nemocný stimulován, ale i poslechem oblíbených televizních pořadů a stanic rádia. Jsou využívány i mobilní telefony. Pro taktilně haptickou stimulaci přinášejí příbuzní oblíbené a známé předměty, plyšové hračky, talismany, které nemocného motivují a probouzejí jeho vzpomínky.
Většina pacientů po těžkých břišních operacích má omezeno přijímání potravy. Chuťové pohárky potřebují ale určitou stimulaci v podobě péče dutiny ústní pomocí oblíbených tekutin a poživatin. Později je nemocný veden k soběstačnosti a nácviku. Opět se vychází z autobiografické anamnézy. Orální stimulaci doprovází stimulace olfaktorická. Klientovi jsou nabídnuty vůně, které důvěrně zná a může je zařadit do svých paměťových stop. Ať se jedná o vůni oblíbených potravin, tekutin, toaletních potřeb, parfémů, apod. V zásadě lze říct, že nemocný se nepřizpůsobuje nám a naší péči, ale ošetřující tým vyhledává možnosti jak péči přizpůsobit životní situaci pacienta.
Díky dokonalé ošetřovatelské péči, která vnímá nemocného jako jedince se svou historií, potřebami a hodnotami nebývá hospitalizace na oddělení pro nemocného stresující.
Odměnou je pro nás spokojený, klidný, usměvavý pacient i jeho příbuzní a blízcí.