Laboratorní příručka OKB Městská nemocnice Ostrava, p. o. - verze Duben 2026

IgM v séru

Zkratka:

IgM

Kategorie:

Rutina

Odběr a transport biologického materiálu:

Materiál:

Krev

Odběr do:

Sklo nebo plast bez úpravy

Žádanka:

Elektronická žádanka MNO

Pokyny k předanalytické úpravě vzorku:

Nelze vyšetřit v hemolytickém vzorku.

Stabilita při 20-25 °C:

8

týden

Stabilita při 4-8 °C:

16

týden

Stabilita při -20 °C:

24

týden

Jednotka:

g/l

	Věk od	do	Dolní ref. mez	Horní ref. mez	Jednotka	Další údaje
	0D	1M	0,25	0,75	g/l
	1M	3M	0,25	0,95	g/l
	3M	6M	0,45	1,95	g/l
	6M	10M	0,45	2,05	g/l
	10M	1R	0,45	2,25	g/l
	1R	6R	0,70	2,48	g/l
	6R	10R	0,70	2,60	g/l
	10R	15R	0,70	2,70	g/l
	15R	99R+	0,70	2,90	g/l

Dostupnost vyšetření:

Vyšetření rutinní:

Pondělí až pátek

Odezva rutinní

V den doručení (odpoledne)

Typ metody:

Imunoturbidimetrie

Princip metody:

Metoda IgM je imunoturbidimetrická metoda, která měří nárůst turbidity vzorku způsobené tvorbou nerozpustných imunokomplexů po přidání protilátky proti IgM do vzorku.

Klinické informace:

IgM protilátky se vyskytují v plazmě jako pentamer. Vznikají zejména jako reakce na bakteriální a virovou infekci. Jejich syntéza je v pozdějších fázích infekce (chronická infekce) vystřídána syntézou protilátek IgG. Syntéza monomerního IgM svědčí o určité abnormalitě v imunitní odpovědi a doprovází autoimunitní a některé infekční choroby.

Snížení:

Snížené hladiny IgM nejsou způsobeny primárním deficitem IgM. Sekundární deficit IgM může souviset s mnohočetným myelomem typu IgA nebo IgG, enteropatií spojenou se ztrátou proteinů, poláleninami nebo imunosupresivní terapií. Deficit IgM souvisí se zvýšeným počtem rekurentních infekcí.

Zvýšení:

Virová infekce např. virové hepatitidy, infekční mononukleázy, nebo časná odpověď na bakterální nebo parazitickou infekci. Hladiny jsou často zvýšené při revmatické artritidě, chronickém hepatocelulárním onemocnění a dalších chronických onemocněních. Dále jsou zvýšené hladiny IgM pozorovány při hyper-IgM dysgamaglobulinémii, aktivní sarkodióze, kolagenovém vaskulárním onemocnění a nefrotickém syndromu. Zvýšení hladin monoklonálního IgM je pozorováno při Waldenstromově makroglobulinémii, maligním lymfomu, retikulóze a chladové aglutininové hemolýze. Krátké řetězce monoklonálního IgM mohou doprovázet celou řadu novotvarů, zejména v oblati gastrointerstinálního traktu.

Kód pro pojišťovnu rutina:

91133

Klinická biochemie, Městská nemocnice Ostrava, p. o.

Laboratorní příručka - verze 2.14

Platnost od: 30.4.2026

www.mnof.cz

Vytvořeno pomocí programu SLP